Co znamená “umět kreslit”?

“Jé, ty umíš kreslit! Nakreslíš mi taky něco?” Nevím, jak to máte vy, ale když se ozve podobná věta mým směrem, proletí mi hlavou během rekordně krátké doby neuvěřitelné množství myšlenek. Většina se nese v sebe-zpochybňujícím duchu, vítězoslavně uzavřená vnitřním konstatováním: “to záleží, co znamená umět kreslit.” A o této otázce je dnešní článek. Přeji hezké čtení :-)

 

Umět kreslit má pro mě 4 podoby. Seřadila jsem je od nejkonvenčnějšího pojetí po to nejméně časté. Tady bych vás ráda vybídla, abyste pozorovali, jak na vás jednotlivá tvrzení působí.
S čím nesouhlasíte? S čím souhlasíte? A s čím souhlasíte tak, že vaše srdce volá: to je ono, tohle je kreslení PODLE MĚ!

UMĚT KRESLIT/MALOVAT ZNAMENÁ (možné interpretace)

#1  dokázat věrně a přesně zachytit realitu

#2  dokázat zachytit realitu svým vlastním a originálním způsobem (stylizovaně)

#3  dokázat vystihnout svoji konkrétní představu/fantazii 

#4 dokázat použít výtvarné prostředky k zachycení a vyjádření vlastních emocí, zážitků; tvořit “ze sebe, pro sebe”

Docela různorodé, že? Někteří jedinci pak disponují schopností pracovat několika z těchto způsobů, odděleně i provázaně.  Pokud jste u některého z bodů zavnímali souznění nebo třeba zvědavost, patrně jste našli svůj aktuální směr. To se hodí, protože kreativní lidé se snadno mohou cítit zahlcení. Udělat si jasno, v čem spočívá hodnota kreslení konkrétně pro vás, je dobrým odrazovým můstkem pro další osobní rozvoj.

Po letech v ZUŠce a večerech v ateliérech na vysoké škole jsem došla k závěru, že pokud chci dokonale zachytit realitu, vyfotím ji. Představa nekonečných hodin s tužkou nad papírem ve snaze vystínovat nejjemnější vrásky na obličeji celebrity ve mně nevzbuzuje nic než pocit marnění vlastního času.

CO Z TOHO JE PRO MĚ?

Samozřejmě nechci snižovat um těch, kdo portrétují k nerozeznání od předlohy, nebo malují způsobem, že váháte, jestli je to ještě malba, nebo fotka. Všechna čest! Jen mně osobně to nedává smysl. A tak začalo moje zkoumání způsobů, jak si s realitou výtvarně hrát, hledat svůj originální styl a jak využít “léčivý” potenciál výtvarného tvoření.

Předpokládejme, že jste s tvořením už začali (pokud ne a stále sbíráte odvahu, prozkoumejte koncepci Tvořivých setkání a Svobodného tvoření tady). Sledujete tvorbu jiných lidí, učíte se, zkoušíte. Někdy na vás možná ale dolehne touha se zlepšovat rychleji. Nebo naopak přijde pocit beznaděje, tvůrčí blok. Z kterého konce to uchopit? Kde začít? A jak to nevzdat?!

“Ne všechno, co se nám líbí, je nutně zároveň naší cestou.”

Nádech, výdech.
Kdykoliv se mi něco líbí nebo mě inspiruje, ptám se sama sebe: “je to pro mě?” Protože to, že se mi něco líbí, neznamená, že je to zároveň nutně mojí cestou. Tenhle princip jde poměrně úspěšně aplikovat na všechno, od oblečení přes vybavení bytu až po naše koníčky či mezilidské vztahy…

Zodpovídáním si otázky “je to pro mě?” účinně vyselektujete, co pro vás má v daném období největší smysl. Týká se to i situací, kdy jsme doslova zavalení inspirací (Instagram a Pinterest je pro mě přesně na hraně skvělé inspirace a noční můry z toho, že netvořím dost rychle/dost dobře/dost – dosaďte si sami). 
A znova: nádech, výdech :-)

JAK SE V INSPIRACI NEZTRATIT

Pokud se výše zmíněný nešvar týká i vás, nezoufejte. Je to normální. Občas o sobě pochybují nebo kreativně stagnují i ti, kdo vypadají, že se už narodili s tužkou a skicákem. Po letech boje s těmito stavy jsem došla k následujícím uvědoměním, která si v situacích “tvůrčí krize” připomínám:

Je v pořádku jít svým tempem. 

Je v pořádku dělat chyby.

Je v pořádku se k něčemu vracet a zlepšovat se.

Je v pořádku se rozčílit a říct si, že se k tomu nevrátím už nikdy
   (a toto rozhodnutí po letech přehodnotit…:-))

Je v pořádku mít občas tvůrčí krizi.

Je v pořádku říct si o radu a pomoc/hledat inspiraci. 

Je v pořádku radu či inspiraci nevyužít. 

Podporou na tvůrčí cestě může být i komunita podobně smýšlejících lidí, jakou máme ve facebookové skupině Svobodné tvoření.  Někdy je dobré si vzájemně připomenout, že co umíme právě teď, je pro teď tak akorát. Nakonec, i to je snad znakem určitého pokroku a znalostí: uvědomění si, že čím víc toho vím/umím, tím víc toho ještě nevím/neumím :-) 

Závěrem chci zmínit ještě jednoho spolehlivého rádce na naší cestě, kterým je radost. To neznamená, že to jde vždy snadno, bez překážek, jako bychom pro to byli stvořeni. Někdy je třeba kus odhodlání vytrvat a překonávat sám sebe. Ale dokud nás provází upřímná radost, jdeme správně. 

A jak to vidíte vy? Co kreslení představuje pro vás?

Ať je nám na naší tvůrčí cestě dobře a radostně,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *