4 úskalí omalovánek – jak na ně?

Znáte ten pocit, kdy se něčemu dlouhodobě bráníte, vymezujete se vůči tomu, až vás to nakonec stejně dožene? Mě nedávno dohnaly… omalovánky. Byť to není  životně důležité téma, možná by vás překvapilo, kolik filozofování a úvah lze nad omalovánkami rozvinout.

Ty klíčové jsem pro vás shrnula ve 4 bodech, aby vám či vašim dětem byly omalovánky ku prospěchu, a ne ke škodě. Některé myšlenky lze aplikovat i na kreslení jako takové. Tipy nejsou věkově omezené, vhodnost posuďte dle vaší aktuální situace. 

Odříkaného chleba největší krajíc

Většinu dospělého života jsem omalovánkám nefandila. Před pár dny jsem ale musela uznat, že teď by přišly vhod, a jedny jsem vytvořila (tady ). Situace kolem karantény přináší mnohá poznání… :-)

Jako malá jsem vybarvovala ráda, v paměti mi utkvěl třeba Hercules a Mickey Mouse od Disneyho. A pak samozřejmě srdcovka, My Little Pony ♡ (tehdy ještě vypadali jako poníci, milí a baculatí).

Jakkoliv mě ale vybarvování těšilo, postupně mě začalo štvát, že sama si nic tak hezkého nenakreslím. V ZUŠce jsem se naštěstí mohla realizovat a bavit se především procesem tvorby. S věkem však přesto postupně narůstal vnitřní boj, že sice chci kreslit, ale nikdy to nedopadne tak, jak jsem si v hlavě navymýšlela

Během učitelské praxe v mateřských školách jsem nechápala, proč se dětem omalovánky předkládají tak často. Kreslení vlastních obrázků je přece víc rozvíjející! Navíc v tomto věku děti ještě nemívají strach, že něco zkazí, nebo že jejich kreslení není dost dobré. 

Na druhou stranu, ta jejich radost, když si mohly vybrat oblíbenou postavičku
k vybarvení, mě občas přiměla vzít omalovánky na milost. A tak se můj názor postupně formoval.

Úskalí č. 1: POROVNÁVÁNÍ

Z dětství si možná vybavíte, že omalovánky přináší adrenalinovou výzvu: nepřetahovat. Co si pamatuju, mezi dětmi či ze strany rodičů obvykle platilo pravidlo: nejlépe vybarvuje ten, kdo dokáže udržet vybarvenou plochu v přesně vymezených obrysech. 

Přetáhli jste? Tak to máte ještě co trénovat! Jenže co když je někdo zkrátka expresivnější a vášnivé přečmárání obrázku mu jednoduše dělá radost?

Použité barvy zase mohou svádět k porovnávání se skutečností. Někdo má větší cit pro barvy, jiný má velkou fantazii.
A někdo o tom příliš nepřemýšlí, sáhne po jedné barvě a s ní vybarví klidně všechny prvky dané omalovánky. Modrý slon s modrou čepicí, modré sluníčko i tráva (případně kus stolu, pokud se připletl do cesty). 

Potíž nastává, když nějaký dobrák (byť s nejlepšími úmysly) dítě upozorní, že: „sluníčko přece není modré!“, případně „proč si nevezmeš taky jinou barvu? Na, tady je zelená, travičku přebarvíme.“ Takový krok ale narušuje úsilí dítěte a podkopává jeho důvěru, že to co dělá, má hodnotu právě takové, jaké to v daný moment je.

🔧 Co s tím? 

  • Pochopit a přijmout fakt, že různé povahy, různé nálady, ale i různé stupně vývoje mají za následek různé výsledky.
    Ze strany rodičů či učitelů by k přímému porovnávání dětských výtvorů vůbec nemělo docházet. 

  • Můžeme ale děti inspirovat či ocenit vyzdvihnutím zajímavých prvků v obrázcích jejich i ostatních.

  • Pokud dítě čmárá či přetahuje, nekritizujeme ho za to. I dětská kresba má svůj vývoj a své zákonitosti.

  • Dejte dětem svobodu vidět svět jejich očima. To se týká i použití barev. Modré sluníčko? Co má být? :-) Kreativita jde skvěle ruku v ruce právě se schopností překračovat zažité vzorce. A to se v životě hodí nejen při kreslení…

  • Porovnávání obrázků mezi samotnými dětmi těžko zabráníme. V případě potřeby bychom ale dítěti měli poskytnout zpětnou vazbu, která ho od dalšího tvoření neodradí. Tím se dostávám k problematice hodnocení.

Úskalí č. 2: HODNOCENÍ

Znám kolem sebe celou řadu lidí, kteří přestali tvořit proto, že jim něčí hodnocení naprosto sebralo sebedůvěru. Případně je důvodem přehnaná sebekritikanároky na sebe samého. Nicméně asi nikdo nechce slyšet, že to, do čeho vložil kus sebe a s čím si dal práci, nestojí za nic (nebo „za pět!“).

Téma známkování výtvarných obrázků je na samostatný článek, ale i to jde, když už to musí být. Namísto „estetičnosti“ lze hodnotit třeba splnění určitých a dosažitelných kritérií, která jsou předem stanovena.

Každopádně nemusíte dostat zrovna pětku, stačí kritický komentář a možná už nikdy nevezmete barvy do ruky. Nebo ano, ale velmi těžko budete sbírat chuť a odvahu (tomuto tématu se mimo jiné věnujeme ve Facebookové skupině Svobodné tvoření ).

🔧 Co s tím? 

  • Namísto komentářů typu: „To je pěkná veverka!“ je vhodné se dítěte doptávat. Např.: „Co jsi kreslil(a)?“ . Dítěti tak dáte prostor vás zasvětit do představ, které při tvorbě mělo. Zároveň předejdete zklamání, že jste si spletli veverku s liškou nebo tatínka s babičkou.

  • Poučování typu: „Ale já přece nemám modrý vlasy… a kde mám ruce?“ zkuste nahradit otázkou: „Takhle je to hotové? Budeš tam ještě něco dokreslovat?“ Pokud ne, nechte to tak být :-)

  • Berte to jako příležitost zdokonalovat svoji schopnost vidět něco hezkého a pozitivního v každém dětském díle. Uplatníte ji i v každodenním životě :-)  Pochválit můžete třeba zvolené barvy nebo zajímavý detail.

  • Zeptejte se na názor přímo dítěte; jak se mu jeho obrázek líbí, jak se mu tvořilo, je spokojené? Sdílejte s ním jeho radost! Právě radost ze samotného procesu tvorby chceme podpořit a rozvíjet. Současně necháváme prostor dětské autenticitě a kreativitě. A tím se dostávám k dalšímu bodu.

Naším úkolem není učit děti kreslit, ale dát jim možnost projevit se tvůrčí cestou, která jim vyhovuje.

Z mé učitelské praxe: ve školce jsme měli ve třídě tříletých dětí holčičku, která kresbou nepřevyšovala své vrstevníky. Jakmile ale začala stříhat a lepit, vznikala malá veledíla, která postupně byla stále propracovanější – promyšlené kompozice, vyladěné barvy. A hlavně, ta radost! :-) 

Úskalí č. 3: POTLAČOVÁNÍ INDIVIDUÁLNÍ KREATIVITY

Když na omalovánce už všechno je, proč byste tam měli něco dodělávat? Nakonec možná ani nebudete mít nápady, co sami nakreslit, protože přece stačí využít předtištěný obrázek někoho jiného. 

A není to jen o nápadech, je to i o možnosti vyjádřit svůj vnitřní pocit, náladu či pohnutku. K tomu je kreslení skvělým prostředkem, ale omalovánky poskytují pouze omezený prostor.

🔧 Co s tím? 

  • Povzbuzujte děti, aby omalovánky dotvářely. Pokud je v omalovánce třeba zmíněný slon na trávě, můžete rozvinout rozhovor, zda je slon na obrázku takhle spokojený, nebo by tam ještě něco potřeboval? Co by to mělo být?
    Dítě nemusí vaše pobídky nutně využít, ale zjistí, že možnost dokreslovat tu je. Že se nemusí vázat jen na předlohu,
    a že jeho kresba má stejnou váhu.

  • Čím jednodušší omalovánka (obsahově), tím více prostoru k vlastní tvorbě.

     

  • Z omalovánek mohou děti obrázek vystřihnout a nalepit ho do svého vlastního, kresleného. Když jim k tomu poskytnete i staré číslo časopisu (např. o bydlení, o zahrádkaření, katalog IKEA apod.) nebo odstřižky barevného papíru, vznikne koláž. Dítě si procvičí praktické dovednosti jako stříhání a lepení (případně s vaší dopomocí), ale vyzkouší i práci s kompozicí.
  • Využívejte omalovánky s mírou. Hodí se třeba na cesty k zabavení dítěte, ale neměly by být vždy jedinou možností ke kreslení.

Úskalí č. 4 – NEDOSTIŽNÝ ČI NEKVALITNÍ VZOR

Čím víc omalovánek vybarvíte, tím snáz můžete získat dojem, že vaše vlastní obrázky nikdy nebudou dost dobré. Chcete něco nakreslit, v hlavě si utvoříte představu, ale tu se nepodaří naplnit (jako malá jsem takhle zkusila kreslit lva. Jednou, a pak už nikdy, přesně z tohohle důvodu). Frustrující. Když překonáme otázku jak se vzoru přiblížit, vyvstává další: proč se o to vůbec snažit?

Asi se shodneme, že všechny dětské pohádky nemají stejně kvalitní animaci, dětské knihy nemají stejně kvalitní ilustraci, a zrovna tak ani omalovánky nemají shodnou kvalitu. Jsem si vědoma toho, že vkus je individuální, ale pro inspiraci – třeba s českou večerníčkovou klasikou (Krteček, Maková panenka, Malá čarodejnice) nemůžete šlápnout vedle :-)

 🔧 Co s tím? 

  • Vybírejte různé styly. Dítě tak vidí, že kresba autorů se může lišit a že je to v pořádku.
  • Při výběru se řiďte citem; co ve vás dané obrázky vyvolávají? Nepůsobí příliš chaoticky, přeplácaně?

  • Zajímavou volbou jsou i mandaly pro děti.

  • Pokud se dítě srovnává, ať už s předlohou nebo třeba starším sourozencem, je v pořádku mu vysvětlit, že tvoření je proces, na kterém se neustále učíme. Sebelepší ilustrátor nějak začínal a umělcům někdy trvá několik pokusů či vrstev malby, než jsou s vlastním dílem spokojení :-)

VYBARVOVÁNKY PRO VÁS

Jak jsem se dostala k vytvoření omalovánek já? Několik let kreslím obrázky k pohádkovým představením Příběhy měsíční duhy mé kamarádky Markéty Havlové.

Její pohádky jsou pohlazením na duši a písničky v nich mi vždycky zvednou náladu. S ohledem na současná nařízení vlády ale Markéta nemůže s pohádkami vystupovat. Proto jsme hledaly cesty, jak příznivce pohádek v této době potěšit. A tak vznikly Vybarvovánky

Původní obrázky jsem překreslila do černobílé podoby. Děti, které na pohádky v Pardubicích a okolí chodí, je možná poznají :-) K obrázkům jsem zároveň připravila náměty, jak s nimi pracovat kreativně – rozvíjejte je dále, jak je vám libo! Stáhnout zdarma si je můžete zde →

Markéta už jednu ze svých pohádek odehrála online. Pokud byste příště chtěli být u toho, sledujte její FB stránku Příběhy měsíční duhy →

Ať je pro Vás tvoření s dětmi příležitostí k rozvíjení, odpočinku i příjemně strávenému společnému času.


S radostí,

                    

2 komentáře

  • Ivana Sia.

    Veľmi inšpiratívny článok, s vašimi tvrdeniami ohľadom prístupu k detskej výtvarnej tvorbe a o tom, ako ju hodnotiť sa úplne stotožňujem a plne s nimi súhlasím, ľudia by si z toho mali brať príklad. :)
    Ja, keď som z omaľovaniek vyrástla, som ich tiež začala vnímať ako zbytočné, nerozumela som aký môžu mať hlbší zmysel, vravela som si “však ide len o bezduché vyfarbovanie niečoho, čo nakreslil niekto iný, a to sa nemôže ísť ani za čiaru :D”, ale z vášho článku pekne vyplýva, aký potenciál v sebe omaľovánky skrývajú a v čom môže byť ich prínos, sama som si to predtým neuvedomila tak ako teraz. :)

    • - Andrea

      Moc děkuju za zpětnou vazbu! :)
      Musím přiznat, že mi trvalo několik let vzít omalovánky na milost :D ale ono fakt není nic černobílé, a nakonec ani ty omalovánky :-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *