Baví mě sledovat souvislosti a provázanosti, které dělají život pestřejší. Proto věnuji svůj první článek umělci světového formátu. Muži, díky kterému jsem poprvé zažila na vlastní kůži, že umění může mít neskutečnou sílu. Díky němu a krásné symbolice jeho narozenin jsem si konečně sedla a začala psát. První článek věnuji Františku Drtikolovi.

Doposud mi chybělo odhodlání. Mám sice nápady, ale žádný se mi nezdál vhodný pro odstartování. Chtěla jsem článek
s přesahem, který pro mě bude mít hluboký osobní význam. Když jsem dnes ráno otevřela Facebook, mezi prvními příspěvky mě přivítala fotografie z fanpage Františka Drtikola. Od jeho narození uplynulo 137 let. A myšlenky se daly do pohybu…

Kdo že? Drtikol?

Ve vzpomínkách jsem se ocitla v uličkách kdesi kolem Staromáku, kde mi jako nepražákovi fakt není hej a kde zabloudím poměrně snadno. Asi před 8 lety jsem tudy zase jednou bloudila ve snaze vyhnout se davům turistů. Vnímala jsem jen ten ruch, barvy a celkový chaos, když mě oslovil jakýsi mladík s letáčkem. Prý je tu otevřená nová galerie a vystavuje fotografie od Drtikola, jestli se chci podívat. A tak jsem šla, i když jsem tehdy neměla tušení, kdo to ten Drtikol je.

“Umělecká díla je potřeba vidět naživo, neboť jejich energie je nepřenositelná.”

Galerie to byla zvláštní a kdo ví, jestli tam vůbec ještě je. Co si pamatuju, měla poměrně nízký strop. Celkově působila taková placatá a docela maličká. Pro výstavu nepříliš rozměrných fotek ten prostor stačil, i když ne že by ta prezentace byla kdoví jaká. Nakonec bylo ale docela jedno, jak to tam vypadalo – fotky mě doslova vtáhly. Tehdy jsem teprve doopravdy pochopila, že umělecká díla je potřeba vidět naživo, neboť jejich energie je nezachytitelná a nepřenositelná.

Vždycky jsem měla ráda atmosféru 20. a 30. let, ale tady nešlo jen o to. Krásné ženy, neobvyklé kompozice, hra s tvary, světlem, to všechno samo o sobě byla skvělá podívaná, ale… Ty fotky měly ještě něco. Něco navíc. Něco, s čím jsem se do té doby nesetkala. A tak jsem tam stála, nechala se unášet tím kouzlem a po tváři mi tekly slzy. Byla jsem radostně dojatá. Cítila jsem, jako by se mojí duše dotklo cosi důvěrně známého. V životě jsem takový pocit měla možná třikrát, čtyřikrát? Za to náhlé 
a výjimečné souznění jsem byla vděčná. Od té doby jsem na jméno Františka Drtikola nezapomněla.

Nehasnoucí zdroj inspirace

Jeho vhled i dílo fascinují dodnes; záznamy kolorovaného Drtikolova filmu použil Ivan Král (R.I.P.) v klipu ke své jemně melancholické písni Winner takes all z alba Nostalgia (1995). Obal tohoto alba tvoří rovněž Drtikolovy fotografie. Kromě fotografií měl Drtikol také období malířské. Pro náhled na Drtikolovu jedinečnost doporučuji zhlédnout dokument Mystická cesta (30 min). Zmiňuje i umělcovu cestu duchovního rozvoje, která měla v jeho životě zcela zásadní význam. Artefakty (myšlenky, rozhovory), které tuto cestu dokumentují, pak zachytil Stanislav Doležal ve spisech Duchovní cesta, svazek 1 a 2. 

Tyto svazky slaví svůj úspěch i v dnešní době a jejich ceny vystoupaly k částkám kolem 800 Kč. Proto jsem jejich koupi nějakou dobu zvažovala a odkládala. Říkám si ale, že březen je měsícem knihy, tak si ke mně první díl svou cestu asi nakonec najde. :-)

Kromě dávky inspirace pro napsání prvního článku, mi datum 3. 3. 2020 přineslo ještě jeden impuls – z pohledu numerologie má tento den číslo 1. Jednička je číslem stvoření, představuje nové počátky a přeměnu snů ve skutečnost. Využila jsem ho proto
i k založení vlastní skupiny na Facebooku, kde se budeme věnovat tématu Svobodného tvoření. Kruh se tím uzavřel. Těžko si vybrat lepší datum :-)

“Hlavní věc je intuitivně žít, nedělat si pravidla.” 
(F. Drtikol, z dokumentu Mystická cesta)

Mým přáním je, abyste se inspirovali myšlenkou, že umění skutečně stojí za to vidět v originálním provedení. Protože když vás vezme za srdce, je to vážně zážitek. Díky tomu jsem třeba změnila pohled na díla Lucia Fontany nebo Jacksona Pollocka (do té doby jsem si říkala, že řezat do plátna nebo na něj něco nacákat, na tom přece zas tak nic není… ha, ha!). Pro vás to možná nebude Pollock ani Drtikol, možná vás osloví někdo docela jiný, ale rozhodně to přináší zajímavé poznání. I o nás samých. 

Cílem tohoto článku tedy nebylo podat obsáhlý obraz o životě a díle skvělého, leč u nás poněkud nedoceněného umělce. S tím se už lépe vypořádali jiní. Pokud jste si ale přesto trochu rozšířili obzory z oblasti vizuální kultury, jsem potěšena! A co vy, už vás nějaké umělecké dílo vzalo za srdce? :-) Podělte se o svou zkušenost v komentářích, nebo ve skupině na Facebooku!

Ať je pro vás každý den inspirací.
S radostí,

Andrea